úterý 4. října 2016

Jsou tu plískanice a... deštníky.

Miluji vůni podzimních plískanic, zatuchlost spadaného listí a všeobjímající sychravost těchto měsíců. Září se nám pomalu přehouplo do října, který s sebou blahosklonně přinesl to pravé podzimní počasí,  jak ho někteří máme rádi. Hlavně my, co celé léto trpíme, zatímco ostatní se dobrovolně grilují na slunci. K podzimu neodmyslitelně patří také déšť. Provazce vody padají z oblohy, a my vytahujeme z hloubě skříně deštníky. Takové ty věci, co nás mají chránit před deštěm. Všimli jste si ovšem, že většinou když prší, tak také fouká? Tak nějak to jde ruku v ruce. Mám ovšem pocit, že výrobcům skládacích deštníků byla tato informace utajena. 

Zdroj: http://phenibutguru.com/wp-content/uploads/2015/06/2453915505_41bb8eb1bb_o1.jpg

Vzbudila jsem se do sychravého rána. Dost na tom, že jsem musela kvůli škole vstávat mnohem dříve, než by mi bylo milé. Venku navíc poměrně hustě poprchalo. Déšť však bylo to poslední, co by mi mohlo zkazit náladu. Posbírala jsem si saky paky, a z komory vytáhla svůj puntíkovaný skládací deštník, který jsem si koupila na jaře. Že všechno půjde z kopce jsem pochopila už ve chvíli, kdy jsem za sebou zamkla domovní dveře. S ladností sobě vlastní jsem rozevřela deštník. Viditelná terénní nerovnost na vizáži deštníku mi připomněla, že s vánkem už se očividně setkal. A nevyšel z tohoto střetnutí vítězně.

Vzala jsem to sportovně, a vzhledem k tomu, že tato vada na kráse nijak neumenšovala schopnosti deštníku chránit před vodou padající z nebe, vykročila jsem si to směrem ke škole. První závan větru na sebe nenechal dlouho čekat. Stihla jsem dojít akorát tak na roh ulice, když se mi deštník obrátil poprvé. Všechny jeho okraje trčely vzhůru k obloze, a místo odpuzování vody začínal vodu nabírat. Vítr - Deštník 2:0.  

Zatla jsem zuby a s posledními zbytky trpělivosti jsem začala obracet deštník do původní polohy. Vítr ovšem neřekl své poslední slovo, a jak jsem obracela jednotlivé tyčky do správného směru, on mi je ladně převracel zase zpět. Vřelo to ve mně jako nikdy. Už jsem se napřahovala s tím, že deštník zkrátka roztřískám o vedle stojící dopravní značku, a na druhé straně jej švihnu do koše, když vtom se zpoza rohu vynořila školka na procházce. Použila jsem zbytky svého sebeovládání na to, abych deštník složila do úhledného balíčku, a narvala jej do batohu, protože jsem přesvědčena, že děti by na procházce sice měli vidět leccos z reálného světa, ale určitě by jim za dobrý příklad neposloužila maniakální hysterická ženská třískající deštníkem vzteky o dopravní značku. Nasadila jsem si kapuci, a raději se vypařila.
Vítr - Já 1:0.

Vítr nakonec vyhrál tento souboj kontumačně, soupeř se nervově zhroutil. Teď mokne dobrovolně už ode dveří, aniž by kladl odpor. Někdo by však měl výrobcům sdělit, že s podzimem se pojí nejen zvyšující se vlhkost, ale také náročnější povětrnostní podmínky. Já to však nebudu. Umlátila bych je tím deštníkem.

Upozornění: Během dnešního dne nebyl žádný deštník zraněn, fyzicky ani emocionálně.


3 komentáře:

  1. :D taky mám ráda podzim, ale deštníky nesnáším. Pořídila jsem slušivou goráčovku s kapucí a je vyřešeno. Já - Déšť 1:0 :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gratuluji! :) Já to v případě mírného deště řeším kapucí, a v případě silného si vezmu klasický holový deštník, který nějaké to fouknutí vydrží. Ale nikdy jsem nepochopila tu potřebu, nosit u sebe deštník, kdyby náhodou začalo pršet, protože ten skládací by mě očividně stejnak neochránil :D

      Vymazat
  2. Moc hezky napsané. :) Já podzim miluju, ale taky deštníky nenosím. :D

    OdpovědětVymazat