sobota 7. ledna 2017

Plány sem, plány tam!

Kdykoli jdu kolem papírnictví nebo výtvarných potřeb, nedokážu odolat a vpadnu tam s dychtivostí hladového psa, který cítí párky. Odmala jsem doma syslila všemožné deníčky, bločky, dopisní papíry
i samolepky. A né, že bych je zrovna využívala. Spíše naopak. Vždy mi bylo líto do nich začít psát, takže jsem je jen strkala do šuplíku. Nějakou dobu jsem myslela, že už jsem z toho vyrostla. Ale.


Objevila jsem diáře a plánovače. Ne, že bych o nich dříve nevěděla, ale během střední jsem poznala tak maximálně diář od Albi a více mě to nezajímalo, A pak jsem náhodou narazila na diskuze o plánování. A ne jen tak ledajakém. O tom kreativním, barevném, veselém a trošku maniakálním. A objevila jsem tak dosud netušený svět planner lovers. A tak jsem postupně vyzkoušela množství nejrůznějších diářů, plánovačů a systémů. Některé se mi vyhovovaly, některé méně. Pojďte si to se mnou zrekapitulovat.

Moleskine - nestárnoucí klasika
Značku moleskine zná asi každý, kdo se kolem diářů trochu motá. Snadno dostupné, jednoduché a přesto efektivní diáře, které se hodí jak pro studenty, tak pro pracující. Sama jsem vyzkoušela týdenní rozložení, kdy v řádcích na jedné straně najdeme celý týden a druhá strana je volná na poznámky. Musím říct, že toto rozložení bylo jedno z těch, které mi nejvíce vyhovovalo. Termíny se mi i do menších řádků bez problémů vešly, a v případě nutnosti rozepsání nebylo o místo nouzi. Moleskine jsem si koupila dvakrát, pokaždé verzi na 18 měsíců ve velikosti A5 (L).

Filofax personal - kompatní a upravitelný
Když jsem naznala, že mi schází možnost doplnit si vlastní stránky a seznamy, rozhoupala jsem se a pořídila jsem si Filofax personal. Byl roztomilý, akorát na přenášení, jen na psaní bylo méně místa. Méně místa by mi ve finále ani tolik nepřekáželo, ale ta otrava s vytvářením vlastních stránek! Úprava na nestandartní formát, komplikovaný ořez a celkově dost práce s výrobou vlastního obsahu. Představa, že bych si tak vytvářela celou náplň mě upřímně děsila. A tak šel i tento kousek brzy z domu.


Carpe Diem - vymazlený obřík
Do třetice jsem se vrhla na Carpe Diem. V té době velký hit, který si pořizovala spousta plánováním posedlých ženštin a slečen. A na obrázku vypadal fantasticky. Velmi kladně musím hodnotit i náplně, kvalitní papír, veselé a hravé barvy, motivační citáty a motta. Zpracování také velmi dobré. Problém nastal při představě, že bych ho měla nosit pravidelně do školy. Pokud jste někdy viděli Filofax ve velikosti A5, tak asi tušíte, jak veliký diář to je. A taky se pěkně pronese. Ačkoliv jsem určitou dobu bojovala, nakonec jsem se vzdala. Nosit ho do školy by odnesly nejen moje záda. Na doma ideální společník, ale to bych musela být schopná vést si dva diáře simultánně. S těžkým srdcem jsem jej i se všemi doplňky poslala zase o dům dál s pocitem, že plannery asi nejsou nic pro mě.




Bullet journal - jedu na sebe!
V době, kdy jsem tápala, jaký diář zvolit za následníka, rozhodla jsem se vyzkoušet systém Bullet journal. Líbilo se mi na něm, že si jej mohu zcela upravit dle sebe, a nemuset se spoléhat na předpřipravené náplně. Navíc jsem si jej mohla psát do klasického a5 sešitu, takže byl i skladný. Problém nastal ve chvíli, kdy jsem potřebovala důkladněji plánovat více do budoucna. Byla možnost napsat si to někam bokem na papírek, ale tomi z mnoha důvodů nevyhovovalo. Na druhou stranu, viděla jsem skvěle zpracované bujo, a doteď se jimi ráda inspiruji. Pro mě to ale nebylo ono.





Filofax Clipbook - přenosný a odlehčený
Nikdy jsem však nepřestala toužit po klasickém doplňovacím plánovači ve stylu Filofax. Potřebovala jsem však objevit takový planner, který by v co nejmenším těle skrýval plnohodnotný a5 obsah. Dlouho jsem nenecházela, až jsem na jednom fóru zjistila, že v tom nejsem sama. A nakonec jsme objevili - Filofax Clipbook. Vzhledově nijak zázračný, avšak plně kompaktní, lehký a přenosný plánovač s velkými kroužky. Rozhodnutí padlo takřka okamžitě. A ačkoliv jsem se vzhledem výraznější problém neměla, nakonec jsem si na něj ušila poměrně jednoduchý ale efektní přebal. Vzhledem k mému odporu k návodům sice až na třetí pokus, a dokonalý není, ale i tak jsem z něj nadšená. Prozatím se stal Clipbook mým osobním vítězem, ačkoliv by se nebránila ani plnokrevnému planneru, pokud by byl dostupný v rozumné velikosti.







Sloupečky? Řádečky?
Moje dilema však neskončilo jen u typu planneru. Další nastalo u zvolení vhodného rozložení náplně. Průzkum ukázal, že většina píše do sloupečků, které se lépe zdobí, a celkově působí moc pěkně. Jenže! Když jsem si pracně náplň vytvořila, zjistila jsem, že do sloupečků zkrátka psát nezvládnu. Přijdou mi příliš drobné, nevejdou se mi tam všechny poznámky, ani když píšu v bodech. Ale stále to ve mě hlodá, vzhledově se mi sloupečky hrozně líbí a stále přemýšlím, jak je skloubit se svým stylem plánování. Prozatím jsem ale dala přednost klasickým řádkům, se kterými nemám větší problémy. Ale hlodá mě to, hlodá! A vím, že k tomu stejně sednu, a místo učení se vrhnu na tvorbu nějaké alternativní verze!

3 komentáře:

  1. Moc pěkný článek. Já letos zkouším poprvé bullet journal, tak jsem zvědavá, jak dalece se spolu dostaneme. Zatím jsem nadšená. A já jsem zase ten typ, kterému vyhovují více sloupečky než řádky :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Já si tvořím vlastní Bullet Journal v systému Travellers notebook Midory - kožený obal s vloženýmuí sešitky, formát A5 na šířku ořezaný na cca 11 cm - oříznu si a vložím tenké školní sešity, vejde se A4 složená na 1/3, teď jsem se pustil do výroby Home made, nevýjde to ani moc draho... mohu nabídnout i doporučit.
    Hlavní důvody: vejde se do kapsy (či do kabelky), vypadá dobře, upravím si ho jak chci. A hlavně mi vždy vadila kroužková vazba (pevná či otevírací), kdy se blbě píše na levou stranu.

    OdpovědětVymazat