Lepíte? Lepíme!

Každý zběhlý v plánování ví, že bez samolepek to zkrátka nejde. Samolepky dělají diář hezčím, barevnějším a veselejším. A nejen, že existuje neskutečné množství samolepek na výběr, ale navíc si může člověk vytvořit i nějaké vlastní, přesně podle svého gusta. A to už stojí za to, no ne? 

O hledání toho pravého (Filofax Clipbook vs. Filofax Domino)

Pořízením Filofax Clipbook jsem byla přesvědčená, že mám od budoucna vystaráno. Dlouho jsem hledala planner velikosti a5, jehož desky by nebyly takřka dvojnásobné, než samotná náplň. Vzhledem k tomu, že diář musím nosit do školy, potřebovala jsem, aby poměr mezi skladností a velikostí náplně byl, co nejlepší. Jak už jsem zmiňovala v předešlých článcích, nejvíce se mi osvědčilo psaní na a5 listy. Clipbook byl na to ideální, a dlouho jsem z něj byla nadšená. Ale. 

Jakou náplň?

Jak jsem již nastínila ve svém předchozím příspěvku, otázka diářové náplně byla pro mě vždy komplikovaná. Jsem zvyklá psát si poměrně dost poznámek, a hlavně nemám úplně drobné písmo, které by se dalo vměstnat do úzkých sloupečků. Vlastně dodnes nechápu, jak někdo může dostat potřebné informace do tak malého prostoru.

Na druhou stranu, řádky poskytují prostoru dosti, ale zase jsou ke zdobení málo vhodné. A ačkoliv tomu zdobení až tolik nedám, a většina mých výtvorů vypadá jak od slepého dítěte předškolního věku, ta idea se mi vždy líbila. Zkoušela jsem jednu náplň za druhou, převážně vlastní výroby, což mě stálo nemálo času a práce. Vytvořit dokument, nalinkovat, nadatovat na celý rok, pohlídat si okraje a umístění. Aspoň jsem v tom získala cvik.

Plány sem, plány tam!

Kdykoli jdu kolem papírnictví nebo výtvarných potřeb, nedokážu odolat a vpadnu tam s dychtivostí hladového psa, který cítí párky. Odmala jsem doma syslila všemožné deníčky, bločky, dopisní papíry
i samolepky. A né, že bych je zrovna využívala. Spíše naopak. Vždy mi bylo líto do nich začít psát, takže jsem je jen strkala do šuplíku. Nějakou dobu jsem myslela, že už jsem z toho vyrostla. Ale.