STRESOVÉ OMALOVÁNKY

Stres. Svádíme na něj své psychické i fyzické problémy. Neviditelný zabiják, o jehož existenci lze jen těžko pochybovat. Je všudypřítomný, a pravděpodobně jej nikdy nevystrnadíme ze světa. Z ekonomického hlediska se však jedná o vynikající byznys. Čím více stresu, tím větší poptávka po metodách a pomůckách na jeho zvládání. Několik chytrých hlav tak přišlo s myšlenkou, že ideální zbraní proti stresu jsou… Pastelky. Řeč bude o antistresových omalovánkách. Antistresových?

Takové reklamní masáži se dá vyhnout jen těžko, takže se není co divit, že jsem jí s vidinou případné duševní rovnováhy propadla také. V papírnictví jsem nechala majlant za velké balení pastelek, a podobný obnos za samotné omalovánky. Celá natěšená jsem k večeru zasedla ke stolu, abych dala průchod svému talentu, a zbavila se pomocí kreativity nepříjemného napětí, nashromážděného během několika posledních dní. Do ruky beru pastelku, a pouštím se do vybarvování prvního políčka, které pravděpodobně představuje okvětní lístek. Kytičky a zvířátka, no koho by to neuklidnilo?

Jedná se o ten nejtitěrnější lístek, jaký jsem měla to potěšení spatřit. S vyplazeným jazykem a nosem bloudícím po papíře se snažím nepřetáhnout linie, uvozující jednotlivé kousky mozaiky. Po třech tazích shledávám, že je třeba přistoupit k údržbě psacího nástroje. Strouhám pastelku do bezvědomí. Tři tahy jsou přesně to maximum, co lze na jedno ostrouhání zvládnout, aniž bych nechtíc zabloudila do sousedního políčka. Po půl hodině lístek slavnostně dokončuji, a utírám si pot z čela. Byla to fuška. Uvolněně se necítím. Jsem nervózní z představy, že jediný tah může pohřbít mé mistrovské dílo. S hrůzou zjišťuji, že zmíněný lístek patří mezi ta větší políčka na stránce. Dalších asi milion titěrnějších na mě stále čeká. Začínám si okusovat nehty. Ač se snažím, seč to jde, nechtíc přetahuji a pozoruji na sobě první známky rostoucího vzteku. Nehty už žádné nemám, a tak ohryzávám pastelky po celé jejich délce. Od nepřetržitého strouhání mám na palci mozoly. U dalšího políčka mi dochází dech, láme se mi tuha a nashromážděná frustrace dosahuje pomyslného bodu varu. S maniakálním výkřikem trhám omalovánky a lámu pastelky vedví. Mistrovské dílo končí po průletu pokojem na zemi v protějším koutě. Hned se cítím mnohem klidnější a vyrovnanější. Cíl splněn. O talentu, kreativitě či dušení rovnováze nemůže být ani řeč. Předchozí příčina stresu je však úspěšně zapomenuta, v tomto bodě splnily stresové omalovánky svůj cíl. Po této zkušenosti se však raději vrátím k omalovánkám s Krtečkem. V rámci zachování zbytku duševního zdraví.